Závody v Turnově jsme si všichni, doufám, užili. Počasí nám vyšlo a všichni jsme se snažili podat co nejlepší výkon. To se nám také povedlo a my, jakožto mladší žákyně, postupujeme do krajského kola. Pan učitel Řehořek nám to oznámil při výstupu na Kozákov. Měli jsme takovou radost, že jsme až málem zbořili kopec. Téměř okamžitě jsem to napsala mamce do práce. Byla ráda a chlubila se. Ale zpět. Soutěžilo se v běhu na 60m, 600m, 800m, 1000m a 1500m a samozřejmě štafeta. Potom skok do výšky, do dálky, hod kriketovým míčkem, vrh koulí a to je asi vše.

Já běžela 60m, 600m a štafetu. Ve štafetě se vyskytly nějaké problémy a ve skoku do dálky také, ale s tím jsme se vypořádali.

Když jsem běžela dálku, dostala jsem se v posledních cca 200m na 1.místo a pan Štrincl říkal do rozhlasu, jaký je to krásný souboj. Že se do popředí dostává jistě jilemnická sportovka. Ale neměl vůbec pravdu. V posledních cca 100m jsem už nemohla a ta děvčata, která jsem předtím předběhla, mě opět dostala. Když jsem doběhla, sedla jsem si na zábradlí, podala ruku těm, kteří mě předběhli, chvíli jsem poslouchala, co mně říkali kamarádi, pan učitel a paní učitelka a pak ze mě vypadlo: „Pane Bože, já asi začnu bejt křesťankou.“ Tomu se začali smát i ti, kteří mě neznali. Poté mi pan učitel Řehořek řekl, ať si zajdeme jen tak ze srandy postěžovat panu Štrinclovi, že se taky Roztoky drží v popředí. Neváhala jsem a šla jsem i s Domkou. Cela udýchaná jsem s ní vyšla schody, došla ke komentátorům a říkala: “ Mám Vám vyřídit od pana Řehořka, že se taky Roztoky držej v popředí.“ To mně nerozuměl, protože jsem nemohla moc mluvit a za každým slovem jsem se nadechla. Pak mu to vysvětlila jedna paní, co tam také byla, a na to nám odpověděl: „Neboj se, až přijdou výsledky, tak na Roztoky určitě upozorním.“ A tak také udělal. Pokaždé, když říkal výsledky, nezapomněl Roztoky zdůraznit.

Před šedesátkou jsem byla trochu nervózní jako u všech disciplín. Snažila jsem se, ale na nejlepší prostě nemám, ale na tom mi tolik nezáleží. Jak říká pan učitel: „Není hlavní bejt 1., ale zasportovat si, vždyť to jsou krásný závody.“ Ano, i když do nich dám všechno a „tejden mě bolí nohy“, stejně to za to stojí. Hlavně když máte ze sebe „dobrej“ pocit a když vás někdo pochválí.