Do Libštátu jsme jeli 14.6.07, z Roztok jsme museli jet autobusem, protože na železniční trati byla výluka. Autobus byl přeplněný, a tak jsme si klekli na zem, v každé zatáčce to s námi cuklo, potom zastavoval a to jsme se všichni svalili dopředu. Dojeli jsme do Paky a pak už jsme pokračovali vlakem až do Libštátu.

Měli jsme zpoždění, a tak na nás čekali. Do budovy nás zavedla dvě děvčata, sotva jsme se stačili rozhlédnout a zorientovat, už nás posílali hrát. Já si z toho nic nedělala, ale někteří ostatní od nás mně přišli docela „vycukaný“. Všichni se snažili ze všech sil. Až jsme se divila, jak to jde jako po „másle“, protihráči šli snadno vybíjet. Hráli jsme čtyři zápasy za sebou a dostali jsme čtyři výhry za sebou!! Nejprve, když jsme tam přišli, všichni říkali: „ Fuj, Roztoky!“ Ale pak jim sklaplo, když viděli, jak jim dáváme na frak, a začali fandit nám.

Vyhráli jsme 1. místo. Dostali jsme bonboniéru, lízátka a nemohl chybět diplom. Celí zpocení a uřícení jsme byli šťastní. Poté nás ještě vyzvali kluci, co se tam koukali. S trochou přemlouvání jsme všichni výzvu přijali. Ať je aspoň nějaká sranda, ne? Samozřejmě jsme prohráli, ale to nám nevadilo. Byla to hra ze srandy.

Nazpátek jsme jeli vlakem a zase autobusem. Na nádraží v Libštátě pobíhal pes, a tak jsme si s ním hráli. Ve vlaku jsme snědli bonboniéru a lízátka vylízali ještě předtím. Po příjezdu jsme šli rovnou do školy. Hledali jsme paní ředitelku, abychom se mohli pochlubit, nejdřív jsme ale navštívili pana učitele Řehořka, který nás chválil. Poté jsme šli do osmé třídy za paní ředitelkou. Ta nás také chválila a gratulovala nám.

Vysílení jsme se rozloučili a šli domů.