4. dubna 2008 se naše třída zúčastnila zajímavé akce. Jednalo se o soutěž, kde každý předvedl své divadelní představení.

Naše třída jela už 3. dubna a v Turnově přespala ve Středisku pro volný čas dětí a mládeže Turnov – Žlutá ponorka. Jeli jsme vlakem, což je pro nás většinou velká zábava, ovšem když není přecpaný. Všichni jsme měli dobrou náladu. Skvěle naladění jsme dorazili do cílového města. Na nádraží už pomalu, ale opravdu pomalu přijížděl pan Štrincl. Naložili jsme mu všechna naše zavazadla, odvezl nám je k budově Žluté ponorky. A my jsme si zatím kráčeli přes město pěšky. Trochu jsme si zašli, ale aspoň jsme opět zhlédli známá místa, jako například turnovský stadion.

Když jsme se po svěží procházce konečně dostavili k budově, byli jsme všichni zvědaví, jak to tam vlastně vypadá. Na mě tam čekala sestra, která mi koupila a donesla večeři. Tomu jsem byla velice ráda, řekněte, co bych si bez ní počala? Potom, co jsme si zase od pana Štrincla vyzvedli batohy, jsme se všichni nahrnuli dovnitř. Spatřili jsme žluté poschodí a okolo nás několik dveří. Vydali jsme se po schodech nahoru. Ty nám daly docela zabrat, ale co bychom nezvládli, že?

Nahoře nám jeden pán ukázal, kde budeme spát. Byli jsme rozdělení na holky a kluky. Myslím, že to byl dobrý nápad a my, jako holky, jsme si to hodně užily. V pokojích jsme si vybalili věci a rozestlali na postelích a kluci na matracích. Tedy rozestlali, spíše naházeli spacáky do rohu a vysypali batohy. Chvíli jsme se bavili a pak pro nás přišel pan učitel, jestli tedy půjdeme nacvičovat.

Po příchodu do místnosti, v níž jsme měli hrát, nám všem „spadly panty“. Byl to malý prostor, na který jsme nebyli dosud zvyklí. Ale nějak jsme se s tím vypořádali. Zkoušky jsme si náramně užili. Dělali jsme „blboviny“, ale snad i pan učitel se u toho bavil.

Když jsme dozkoušeli, vydali jsme se na dobrodružnou výpravu na náměstí. Tam jsme se mohli rozdělit a obhlížet okolí. Mně a Lucce Krausové se nejvíce líbilo modré osvětlení v budově GE Money Bank. Prošli jsme takové kolečko a šli ke kašně. Pan učitel nám ještě dovolil, že můžeme jít do Tesca. Nakoupili jsme si dobroty a vrátili se zpátky. Poté jsme si to my holky také dost užily, ale „šššt“, jiní vědí, o co šlo. Tak trošku rozdovádění jsme se zase vrátili. Najedli jsme se a brebentily o tom, co se nám děvčatům přihodilo. Z toho nás ale vyrušili kluci, kteří se k nám navalili jako bomba. Pár minut si u nás pobyli a potom odešli. Někteří chlapci ještě hráli s panem učitelem karty. Zatímco kluci již museli spát, my měly dámskou jízdu. Pouštěly jsme si písničky a tancovaly. Zavolaly jsme jednomu kamarádovi a potom jsme ulehly.

Ráno jsme brzy vstávali, abychom mohli dojít do obchodu pro housky a další. Naplnili jsme si bříška a vyšli na malou procházku. Když jsme se vrátili, ostatní, kteří s námi soutěžili, už dorazili. Šli jsme se připravit a poté už soutěž začala. Všechna představení byla hezká a i my jsme si to užili, co nejvíce jsme mohli. Soutěž jsme sice nevyhráli, ale pěkné zážitky to byly. Cesta nazpět byla také pohodová. Jen vlak do Roztok byl už velice přeplněný. Studenti se vraceli domů. Naštěstí jsme to vše přežili. Na tento zážitek jistě dlouho nezapomeneme a ať si říká, kdo chce, co chce, my jsme byli rádi.