Slohové práce nebývají u řady žáků příliš oblíbenou náplní hodin českého jazyka. Přesto se ale dá trpělivým tréninkem a pílí dovednost psát natrénovat a zlepšit do té míry, že se za své práce žáci nejen nemusí stydět, ale dokonce se jimi mohou i pochlubit. Chceme Vás seznámit s jednou takovou zdařilou prací – úvahou Venduly Janovské, žákyně naší 9. třídy.

Lenost. Strach. Sobectví. Co ve vás vyvolají tato tři slova? Jsou to jen vlastnosti, nebo podstata člověka? Která z nich je nejhorší?

Začala bych strachem, i proto, že je mi asi nejbližší. Většina lidí má neustále z něčeho strach. Ať už je to tma, výška, zvířata nebo neúspěch, pomluva, zavrhnutí. Můžeme si vůbec vybrat, z čeho mít strach? Podle mého názoru si člověk svůj strach nevybere. Se strachem se buď narodíte, nebo ho získáte nějakým špatným zážitkem či zkušeností. Ale jak se ho zbavit? A jde to vůbec? Myslím si, že strachu se zbavuje obtížně, ať už je to tréma před vystoupením nebo obava ze psů. Hlavně proto, že musíte překonat sami sebe, vystoupit ze své komfortní zóny. Nejde si jen tak najednou říct, že už nemáte strach. Musíte to taky dokázat. A to je, podle mě, to nejobtížnější. Dokázat lidem a především sami sobě, že se nebojíte. Dle mého názoru může zbavování se strachu zabrat hodně času a úsilí. Samozřejmě záleží na jednotlivci, vůli a dalších věcech. Co když jsem jediná, kdo má z něčeho strach? Všichni máme strach. Myslím, že opravdu těžko najdete člověka, který se ničeho nebojí. Mají ho i kaskadéři, horolezci, herci i „chlapi jako hora“. Důležité je nenechat se jím moc svazovat, ovlivňovat a snažit se ho překonávat každý den. Hlavně aby strach nenarostl a my jsme se pak nebáli už jen vstát z postele. Ale proč se strachem bojovat? Jak jsem již zmiňovala, myslím, že se strachem je těžké bojovat, ale rozhodně stojí za to překonat sami sebe. Co bychom z toho života jinak měli, kdybychom se pořád báli a schovávali?

Druhou vlastností je lenost. Co za lenost považovat? Ne všechno, co neuděláme, nebo se nám nechce, se dá považovat za lenost. Myslím, že každý má v sobě trochu lenosti a není se za co stydět. Pokud to tedy nejde do extrému. Podle mého názoru v moderní době přispívají k lenosti také mobily, počítače, zkrátka elektronika. Typický je třeba úklid v pokoji. Nechce se nám, a tak radši jen „naházíme“ do skříně nesložené oblečení nebo neuklidíme vůbec, slíbíme si, že to uděláme zítra, ostatně jako jsme si to řekli už den předtím. Jde s leností bojovat? Ano, jde. Možná někdy pomalu a obtížně. Někomu třeba pomůže si čas rozplánovat a zjistí, že když tu práci udělá, bude mít vlastně mnohem více čas na odpočinek, čtení a bude spokojenější. Myslím si, že lenosti se jde zbavit celkem rychle. Samozřejmě záleží na vůli člověka. Pozor ale, aby lenost nepřerostla v něco víc. Třeba v nicnedělání a prokrastinaci. Kam by to s lidstvem potom dospělo?

Sobectví. Třetí vlastnost a podle mě i nejhorší. Já osobně nemám ráda sobce a snažím se jím nikdy nebýt. Sobec nebo také egoista je člověk, který si o sobě myslí, že je nejlepší, a chce také to nejlepší jen pro sebe. Jak se sobectví zbavit? Podle mého názoru se ho zbavit jde, ale musíme se překonat, a tak trochu začít myslet jiným způsobem. Začít si víc všímat lidí, jejich pocitů a různých dalších faktorů. Nesnažit se „urvat“ si všechno pro sebe a myslet jen na to, jak ze situace vyjdeme my, nehledě na ostatní. Nejsme každý tak trochu sobec? Dle mého názoru ano. Řekla bych, že určité situace to možná i vyžadují, a to i u člověka, který by se pro ostatní „rozkrájel“. Jak moc nás sobectví dokáže ovládnout? Myslím, že to je jedna z vlastností, která dokáže lidi pohltit nejvíce, pak také ještě pýcha. Podle mého názoru spolu sobectví a pýcha úzce souvisí. Kvůli těmto vlastnostem pak můžeme ztratit rodinu, přátele a všechny lidi, na kterých nám záleží. Zkusme to překonat, zkusme myslet i na ostatní.

A na závěr? Chtěla bych zmínit, že si myslím, že každý v sobě máme aspoň trochu z každé vlastnosti. A podle mě to hodně ovlivňuje i výchova. I já mám strach, jsem líná a možná jsem někdy i sobecká. Ale to je normální, to je život. Tak ho žijme i se strachy, leností a sobectvím, jen se jimi nenechme zcela ovládnout.