Prasátko a včelka

V jedné vesničce na samotě u lesa byl velký a krásný statek. Obývalo ho spousty zvířátek a sedlák jménem Honza. Sedlák měl slepice, krávy, králíky a nejoblíbenější prasátko. Jednoho dne přiletěla včelka a píchla prasátko do čumáku. Moc ho to bolelo, ale byl tak hodný, že nechal včelku odletět. Sedlák dal prasátku za statečnost velkou, zlatou korunku.

Příběh o domku pro kocourka

Napadlo mě, že když mají panenky a barbie domečky, proč by nemohl mít domek i kocourek – můj nejoblíbenější plyšáček. Rodiče mi přinesli krabice z práce, a tak jsem udělala kocourkovi domeček. Je hlavně z věcí, které by se jinak vyhodily. Domeček je celý zelený, má tam: koupelnu, kuchyňku, pokojíček na hraní, ložnici a obývák. Také jsem mu udělala auto. Mám svého plyšáčka moc ráda a doufám, že se mu bude domeček moc líbit.

O Máje a Viktorce

To vám byla jedna holčička Markétka, ale všichni jí říkali Mája. Jinak Mája byla moc šikovná a pracovitá, ale s čím si nevěděla rady, bylo přátelství. Neuměla se moc skamarádit. A tak jednou šla s knihou po chodbě a vrazila do jedné holčičky: „Hej!“ řekla Mája. „Jaký hej, vrazila jsi do mě!“ „To není pravda.“ A tak hádka skončila a šly si do třídy. V družině Mája zjistila, že ta holčička chodí také do družiny, tak si pomyslela: „Hm, snad mi nebude dělat problémy.“ Tak to Mája nechala být a šla si hrát na písek. Ale za chvíli tam přišla ta holčička a právě Máje řekla: „Dej mi tu lopatku.“ Mája zvedla hlavu a okamžitě holčičku poznala a řekla: „Ne, je moje.“ „Není, je z družiny!“ „Ale teď ji mám já!“ A tak se strkaly, až přišel pan družinář a říkal: „Hej, vy dvě, Markéto a Viktoro, běžte do kouta.“ „Ano, pane vychovateli.“ říkaly smutně holky. Chvíli bylo ticho a pak se ozvala Mája: „To je kvůli tobě.“ „Ani náhodou.“ Zase krátké ticho, ale pak se obě holčičky zasmály a jedna druhé začala klást nějaké otázky: Co ráda děláš, kolik ti je a další věci. Pak je pan družinář pustil a šly si spolu hrát na písek. „Ty, Viky, postavíme si hrad z písku?“ „Dobře, Májo, jak je libo.“ A začaly stavět a byl z toho moc krásný hrad z písku. Zavolaly pana družináře, a ten jim řekl: „Teda, to je krásné, vidíte, že spolu dokážete vytvořit přátelství.“ Mája byla ráda, že má novou kamarádku.

Ahoj jsem výtvarnice. Vyrobila jsem výrobek z odpadových materiálů. Je to dekorace, která se dá pověsit na stěnu.

Začíná můj příběh.

Jednou jsem můj výrobek pověsila na stěnu a pak jsem šla spát. Zdál se mi zvláštní sen. Ona obživla. Narostly ji ručičky, nožičky a v korcích se ji vyklubala očička. Zamrkala, korková kolečka se seřadila do úsměvu a řekla: „Ahoj jmenuji se Korela .“ Skamarádily jsme se a jezdily jsme spolu po světě. Např. do Polska, Německa, Indie, do Afriky. Zrovna jsem s Korelou byla v Chorvatsku a v den kdy jsme chtěly odjet domů, tak zavřeli hranice. Nikam nás nepustili, protože se začala šířit nemoc jménem COVID-19. To bylo strašné, musely jsme se s  Korelou nechat otestovat. Strkali nám do nosu nějakou tyčinku, až kdoví kam. Naštěstí test byl negativní, jinak by nás asi někam zavřely. Přejely jsme hranice a byly jsme doma v České Republice. U nás česká vláda říkala: „Nenechte se testovat, nenoste roušky, nic vážného se neděje.“ Ukazovali nám videa, jak večer chodí do restaurace a bez roušky! Děti můžou normálně chodit do školy a školky a to je SUPER a taky se nemusí nosit roušky. Hurá!

Škoda, byl to jen krásný sen… 

Příběh o narození tříkolky

Jednoho dne se tavná pistole rozhodla, že si chce něco vyrobit. Šla hledat nějaké věci. Na záchodě našla zapomenutou roličku z toaletního papíru. Šla se kouknout ještě do skříně. Našla tam pytlík s brčky. Na kuchyni našla prázdnou krabičku od kaše. A dostala nápad. Přemýšlela, co ještě potřebuje: houbičku na nádobí, špendlíky, modelínu, kousek gumičky, látkovou náplast, nůžky. A šla vyrábět. Vzala si roličku a nastříhala z ní tři kolečka. Pak nastříhala brčka, píchla do středů koleček špendlíky. Nastříhala další brčka, slepila je a vyrobila konstrukci. Připevnila kolečka. Omotala náplastí řídítka. Vystříhala z houbičky sedátko a přilepila ke konstrukci. Z krabičky vystřihla malá a velká kolečka a přilepila je. Přes kolečka natáhla gumičku jako řetěz. Ještě vystřihla malé obdélníčky a nalepila je na místo šlapek. Hurá! Hotovo. A je tu tříkolka.

Příběh o Titanicu

První, a zároveň i poslední plavba směřovala z anglického Southamptonu přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown (Cobh) do amerického New Yorku. Na plavbu se Titanic vydal 10. dubna 1912 pod vedením kapitána Edwarda J. Smithe. Titanic byl na šířku dlouhý 269,9 m a na šířku měl 28,25 m. Jeho ponor byl 10,54 metrů. Kapacita lodi dovolovala převážet až 2603 cestujících. O provoz lodě a pohodlí cestujících se staralo až 899 členů posádky. Plavba Titanicu začínala 10. dubna 1912 ve 12:14. Titanic plul dlouho, ale stejně nedoplul. 15. dubna 1912 ve 23:40 se parník srazil s ledovcem. Při nárazu Titanicu do ledovce uslyšeli někteří pasažéři desetisekundové chvění, ale většina ani netušila, co se děje. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna ve 2:20 klesl ke dnu. Loď byla připravena na to, že pokud se stane něco zlého a Titanic začne nabírat vodu, že komory nebudou vodu nabírat mezi sebou. Titanic ale vodu nabíral do komor z vrchu, takže se naplnila jedna vrchem, voda přetekla do druhé, ta se taky plnila a takhle voda zaplavila asi pět komor a Titanic se začal potápět. Zahynulo přes 1500 cestujících a členů posádky. A tohle je osud asi nejznámějšího parníku na světě jménem Titanic.

Milí třeťáčci. Vyberte 3 výrobky, které se Vám nejvíce líbí, ohodnoťte je jako na stupních vítězů 1. místo, 2. místo, 3. místo a odešlete mně do Teamsů přes chat nebo do mého mailu albrechtova.v@skolaroztoky.cz