Ing. Andrea Hnyková
Ačkoliv i několikrát týdně zavzpomínám na svá školní a studentská léta s tím, že je to “pár let zpátky”, už tomu tak opravdu není – základní školu v Roztokách jsem opustila před 13 lety. Jelikož jsem, asi jako mnoho dalších dětí, neměla vůbec jasno v tom, čím bych chtěla být, až vyrostu (proměnlivě se u mě střídala vidina toho, že bych si přála být advokátkou, lékařkou, herečkou či architektkou), směřovaly mé kroky do prvního většího města v okolí – na gymnázium v Jilemnici. Této volby jsem nikdy nelitovala, protože mi po čtyřech letech studia umožnila jít jakoukoliv další cestou, jenže ani v 19 letech jsem neměla zcela jasnou představu toho, co bych vlastně v životě chtěla dělat (věřím, že jsem určitě nebyla sama 🙂 ). Tak nějak jsem ale tušila, i když ještě nejsem přesvědčena, v jakém oboru bych chtěla působit, že ekonomika se bude hodit všude – vystudovala jsem nejprve bakalářský studijní program Finance a následně magisterský Podniková ekonomika a management na Vysoké škole ekonomické v Praze (a ani po téměř pěti letech si na oslovení paní inženýrko nemohu zvyknout 🙂 ). Po pár letech na vysoké většina studentů přijde na to, že škola je důležitá a umožní cestu k zajímavé kariéře, ale bez praxe nic neznamená. Začala jsem tedy již při škole sbírat praxi v konzultačních společnostech a následně nastoupila na plný úvazek na pozici finančního manažera pro investiční realitní fond. Před půl rokem jsem získala nabídku na pozici investičního manažera pro developerskou společnost, kde mohu kombinovat vše, co jsem vystudovala a co mě baví. Kromě toho jsem si udělala také kurz instruktora fitness a ve volném čase vedu skupinové lekce. V letošním roce se navíc chystám dokončit evropskou sérii půlmaratonů SuperHalfs. A co bych tímto chtěla vzkázat současným žákům ZŠ? Pokud nevíte, jakou kariéru v životě zvolit, nevadí, zkoušejte leccos, ale vždy se snažte dělat vše, pro co se rozhodnete, na 100 % a být v tom lepší a lepší – ne nadarmo se říká, že nejlepším soupeřem je mé včerejší já.

U mě byla škola nedílnou součástí poměrně dlouhého období, ale nemusí to být pravidlem. Pěknou ukázkou toho je studium a kariéra mojí sestry Zuzany …

Zuzana Hnyková
Můj příběh není stejný jako u těch ostatních, jejichž život naplnilo vzdělání. Ale myslím, že by tady měla být i druhá strana. Co chci v životě dělat, jsem věděla od svých pěti let. A i když tam občas byly myšlenky, jestli to opravdu zvládnu, nakonec jsem své rozhodnutí nezměnila. Byla jsem vcelku chytré dítě, proto se asi učitelům na základní škole nemůžu divit, jak ke mně přistupovali, protože znali jen mé úspěchy ve škole. Mou volbu školy mi rozmlouvali. Chtěla jsem jít na učňovský obor. Takže to vzbudilo velký rozruch, že někdo s jedničkami a dvojkami chce jít „jen“ na učňák. Samozřejmě jako správné tvrdohlavé dítě jsem si prosadila svou a po ukončení základní školy v roce 2014 nastoupila na střední odbornou školu ve Vysokém nad Jizerou, obor Automechanik. Ano, to byla má práce snů. A stále je. Už pátým rokem pracuji v malé rodinné firmě, kde dělám vše přes opravu aut, přezouvání pneumatik až po účetnictví. Nebyla jsem jen „holka s jedničkami“, ale taky holka, která miluje auta, je vcelku šikovná a byla nešťastná, když se musela učit. Vzdělávání pro mě není prioritou. Myslím si, že i když někdo nemá vystudovaných několik vysokých škol, může být stejně chytrý, jako když je má. Může přečíst daleko víc knih, mnohem víc znát, … a nebo taky ne. Je na každém, jak se svým životem naloží. Pokud po něčem člověk opravdu touží, neměl by si to nechat vzít nějakými ideály ostatních, ale jít do toho!